Kterak Nosáč dlouhou cestu do Brna vážil...

Achjo! Tak tenhle týden byl na mojí milované sociologii čtecí (pro tentokrát pomiňme, že jsem zas udělala velké nic, ačkoli jsem byla plná odhodlání - nebo toho možná ne, pravda - plná iluzí leda tak jsem byla a plánů, že dočtu všecky resty - a že jich teda je - vlastně asi tak veškerá četba od začátku semestru:-D). Čtecí týden znamená, že se nepřednáší a studenti se věnují samostudiu. Bohužel, na žurnalistice tyhle vymoženosti typu čtecí týden zřejmě nevedou, tak byla Hana nucena (no dobře, Hana sama chtěla, Hana se těšila) jet na žurnalistickou přednášku o fotografii s jedním moc prima pánem. Ta přednáška je totiž jenom jednou za čtrnáct dní - všeho všudy to mělo být šest nebo pět přednášek (jsem z toho zmatená - bylo tam hned zezačátku nějaké to odpadání, tak nevim). Hana přijela ve středu večer, koukla s Frkáčem na fotbal (o "sledování" televize Frkáča s Nosáčem snad až někdy jindy - to vydá na vlastní kapitolku jako!:-D) a šla do hospody. Ráno (teda až na druhou hodinu odpolední, ale cítila jsem se jako ráno) se Hana belhala na FSS.

S mohutným supěním se vyškrábala až do druhého patra (já bych řekla první, ale tam jsou učebny číslovány od dvojky, tak řikám druhé) a hle! Co to nevidí? Nojo! Starý známý lísteček na dveřách se na ni zlověstně zubí! Že prý Šimůnek odpadá pro nemoc. Tož jsem schválně ze zvědavosti sedla na kompjůtr a koukám na IS, jestli tam není mail od Šimůnka. A co byste řekli? No byl tam! Odeslal ho asi čtyři hodiny před tou odpadlou přednáškou jako! Kdyby to byl ňáký kokot, tož to by mě asi nasralo, ale že on to je takový prima mladík, a že tak hezky napsal ten mail, tak jsem mu odpustila. Vlastně jsem se na něj ani nezazlobila! Ani mráček nám nezkalil náš krásný vztah, jestli jako můžu zkusit být taký básnický Nosáč:-D

No ale jako když uvážíme, že jsem tam jela jen kvůli téhle jedné přednášce a navíc mě ta celá sranda stála minimálně pětikilo:-D Ale jako já nevim - já bych asi stejnak jela. Znáte to - Nosáč sám v Brně (jako na cimře na bytě) - smutek, no pak Dalibor - tož tak to je jasné přece, že radost:-D, no a pak jsem taky potkala na nádru Radka, tak jsem jela s nim, tak to nebylo úplně zabité, když uvážíte všecky ty tři věci. No akorát teda to nadšení ze společné cesty vlakem (jako s Radkem) asi nebylo tak nějak sdíleno oboustranně. To tak dedukuju z toho, že se mě Radek v každé volné chvíli, kdy jsem se umlčela na chvilu, snažil zabavit ňákym časopisem. Zkoušel to Reflexem, Respektem a Halasem, ale já jsem se nedala, jsem se nenachala udolat vůbec a statečně jsem ho dál ubíjela!:-D