Sladkááá oslovení:-D

 Děti děti! Tak jsem se rozhodla, že vás zase jednou obohatim o svoje velké velikanánské moudro! To abyste si nemysleli, že na vás kašlu a nemyslim na vaše dobro a tak a furt si tu akorát stěžuju na své soužení a trápení!:-P Krom toho jsem na něco trochu změnila názor. Nebo teda spíš si řikám, že radši budu trapná, ale zároveň studnica velké moudrosti, která se ve mně za tu dobu nashromáždila, než netrapná, udržující si svou image nebo co, ale zároveň jako hrob!

Víte o co jde? Hana má "vztah". Jako jo, stydim se za to, je mi to trapné, vim, že se to ke mně nehodí a připadám si tak nějak nepatřičně, ale znáte to - k tomu přijdete jak slepý k houslím. Jednou se vás někdo zeptá, jestli to nechcete zkusit - vy si myslíte, že je s tim člověkem hrozná sranda a že všecko bere ze srandy, tak si řikáte: "No jasně, proč ne - to bude prdel!" Čekáte, že si chvilku budete hrát na "chození" a pak to nějak vyšumí:-) No a za chvilu máte pocit, že jste asi vdaní nebo co:-D Je to kapku děsivé a trochu asi podvod od toho života, ale tak cesty osudu jsou nevyzpytatelné - no znáte to!

Hm, tak když už jsem teda v tom, tak jsem se po dnešní smskové konverzaci rozhodla vás obohatit o to, co jsem dneska tak hezky formulovala (tak nějak bez patřičné odezvy, ale už jsem si asi zvykla nebo co). Prostě si myslim, že oslovení jako "miláčku", "lásko", "broučku" a podobné šílenosti (já nechcu psát hnusy, abych se někoho nedotkla) jsou podle mě vrcholně úúúúúchylné!!! Já nějak nechápu, proč lidi mají potřebu se tak uhozeně oslovovat!:-D Podle mě to prostě člověku krade jeho identitu a dělá to z něj jednoho z miliónu různých broučků a miláčků a tak... Prostě to místo vaší identity "Hana", udělá dominantní tu vaši identitu "miláček". Něco jako když se třeba stanete manželem, manželkou, matkou, otcem, nevim čim... Najednou je důležité, že jste něčí "miláček" (ffuj, se musím dycky otřepat, když to napíšu).  Jako byste v ňákém blbém vztahu nemohli mít pořád svoji starou identitu jako "Hana", jakobyste nemohli být dále Hana, jakoby to nestačilo - jakobyste prostě museli být miláčkem. Hrát nějakou roli, chovat se jinak než Hana, mluvit jinak než Hana a dělat jiné věci než Hana. Chápete? Podle mě je to děsivé a nechápu to. Přijde mi to jako blbost. To podle mě člověka děsivě svazuje a zahání ho to do kouta a pak si připadá nesvobodně, svázaně, vlastněně, omezovaně...

No nemám pravdu?:-D Vyjádřete se mi děcka, já chcu vědět, co si o tom myslíte! A děcka, nesuďte mě, že s někym "chodim". Já za to nemůžu:-D